Před dvěma lety jsme se poprvé setkali s naším studentem, dnes již úspěšným absolventem, atletem Tadeášem Formánkem a povídali si o škole, sportu, ale i plánech do budoucna.
Tadeáš před několika dny složil s přehledem zkoušku dospělosti a přijal pozvání k tomuto rozhovoru i setkání s ředitelem školy.
Tadeáši, když jsme se spolu bavili minule, mluvil jsi o svých plánech a také o tom, že jednu ze svých medailí věnuješ škole na památku. Předání však překazil koronavirus. Pandemická situace se nyní zlepšuje, takže jsme se při dodržení všech opatření mohli sejít. Já vidím medaili ve Tvé ruce, tak nemohu začít jinak, než otázkou: Jakou medaili naše škola od Tebe dostává?
Jedná se o medaili z Mistrovství ČR v atletice z roku 2018. I když si vážím každého ocenění, tak toto patří k mým nejmilejším, protože první místo v této soutěži posunulo mou další kariéru. Na této soutěži jsem se stal dvojnásobným mistrem v běhu na sto metrů i ve dvoustovce. Takže ve škole zůstává zlatá medaile za 100 metrů, stovka je totiž moje srdcovka.
Tadeáši, jménem školy i jménem svým Ti upřímně děkuji. Řekl jsem, že jsi úspěšně odmaturoval, vím, že jdeš studovat na výšku, o tom ale až za chvíli. Prosím, řekni nám, jak hodnotíš 4 roky strávené na Obchodní akademii a SOŠ logistické?
Ono to vlastně bylo 2 a půl roku, protože covid zhatil normální výuku, což mě mrzí, protože to bylo „jiné“ vzdělávání. Jinak jsem ve škole poznal spoustu skvělých spolužáků a lidí a samozřejmě skvělou třídní Šárku Reicherotovou. Já jsem si studium opravdu užil, bavilo mě. Často jsem sice kvůli sportu chyběl, třeba v Argentině na Olympijských hrách mládeže jsem byl měsíc. Všichni učitelé mně vyšli maximálně vstříc. Studium ekonomie mě chytlo až tak, že budu v oboru pokračovat i na vysoké škole.
Já už vím, že směřuješ do Prahy. Tak nám prosím prozraď, na jakou školu.
Jdu na Vysokou školu ekonomickou, budu studovat obor Finance. Studium ekonomie mě opravdu baví, rád bych se v budoucnu (je to sice zatím jen sen) věnoval vlastnímu byznysu. Tak věřím, že mně studium financí pomůže.
Já Ti to upřímně přeji. Když jsme spolu dělali první rozhovor, ten nebyl pro obchodku, ale pro obecní zpravodaj vesnice, kde žiješ, také jsi mluvil o vzdálených plánech. A ty se dnes staly realitou. Myslím, že je dobré mít vizi. Pojďme se podívat na to, co se za ty 4 roky podařilo, kam ses posunul jak jako žák a student, tak atlet. Začnu – jak jinak, jsem přece učitel – školou. Na základní škole jsi měl jen letmé povědomí o obchodní akademii, možná sis ani neuměl představit, co vše budeš studovat. Prozradil jsi, že Tě chytla ekonomie. A co jiné předměty? Které Tě pozitivně ovlivnily?
Mně se asi líbily všechny předměty, každý předmět mi něco dal. Velmi rád jsem měl angličtinu s paní učitelkou třídní. Angličtinu jsem často využíval ve světě, musím říct, že na různých světových sportovních akcích jsem se i díky škole anglicky dobře domluvil. Velmi pozitivně mě ovlivnilo účetnictví. Paní učitelka Majnušová, která už bohužel není mezi námi, mě naučila nejen účetnictví, ale mít účtování rád, proto jsem rád, že toto využiji i v Praze na vysoké škole.
Děkuji za Tvá milá slova. A jak ses jako osobnost posunul díky sportu?
Dělat sport na profesionální úrovni není jen koníček, tréninkový režim mně dal pocit odpovědnosti a naučilo mě to disciplíně. Mám pocit, že jsem díky sportu zjistil, co to je mít cíle, vize a snažit se dosáhnout vysněné mety. Díky sportu jsem se naučil dívat nejen na to, co si pomyslí druzí, ale především na to, co chci jen já.
No a za ty 4 roky jsem se postupně vypracoval – získal jsem několik titulů z mistrovství ČR. Za životní úspěch považuji 17. místo ve sprintu na 100 metrů právě z už zmíněných Olympijských her mládeže v Argentině. Účast na této olympiádě mně hodně posunula nejen sportovně, ale i lidsky – musel jsem žít v cizí zemi, poznal jsem nové lidi a zjistil jsem, jak to chodí jinde ve světě.
Tadeáši, blíží se konec našeho rozhovoru. Chtěl bys něco vzkázat současným studentům naší školy, případě žákům základních škol, kteří třeba uvažují o studiu na OA a SOŠ logistické?
Na naší škole jsem si studium doopravdy užíval, mohl jsem i sportovat, všichni učitelé mně vyšli opravdu vstříc. Školu jsem nebral jen jako místo pro vzdělávání, ale fakt i pro rozvoj osobnosti. I naši učitelé mě posunuli. Takže jak současným, tak budoucím studentům naší školy přeji, aby je studium bavilo tak jako mě, aby se našli a aby šli za svým cílem.
Tadeáši, děkuji Ti za rozhovor. Budu rád, když se občas přijdeš podívat, nebo dáš vědět, jak se Ti daří studijně i sportovně. Přeji Ti jménem naší školy hodně úspěchů při vysokoškolském studiu, v životě i ve sportu. Zase někdy na shledanou!
Také děkuji a rád se přijdu do školy podívat.
(Poznámka: Tadeášovu medaili můžete vidět ve vitríně s poháry u recepce školy.)
Gabriel Juchelka
