Štěpán Harazim přišel na krátkou návštěvu naší školy v pátek po tréninku, poté co se setkal s ředitelem školy, poskytl rozhovor pro náš web.

Na studium logistiky na obchodce rád vzpomínám

Rozhovor s absolventem naší školy a fotbalistou SFC Štěpánem Harazimem

Štěpáne, už je to více než rok, co jsi absolvoval obor Provoz a ekonomika dopravy na naší škole. Jaký jsi byl student?

No, na to bys měl odpovědět asi spíš ty z pozice mého učitele.

Ale já se ptám tebe, jak se na sebe jako studenta díváš s odstupem. A vůbec, jak na naši školu vzpomínáš?

Byl jsem průměrným studentem, nevynikal jsem nijak při každé písemce či zkoušení, ale když bylo potřeba, tak jsem vždy zabral. Určitě jsem mohl být lepším studentem, někdy méně hlasitější v hodinách, na druhou stranu si myslím, že jsem se snažil vždy najít tu hranici, aby už to nebylo moc. Byl jsem spokojen také proto, že jsem se potkal se spoustou dobrých kamarádů a učitelů, na které rád vzpomínám. Tímto bych chtěl pozdravit naši bývalou třídní učitelku Borunskou, která s námi měla opravdu velkou trpělivost a byla na nás hodná. A když to celé shrnu, tak nakonec můžu být šťastný, že jsem maturitu zvládl na první pokus, protože s tím fotbalem dohromady to bylo občas těžší. Ještě musím dodat, že jsem vlastně rád, že jsem chodil na tuhle školu a klidně bych šel znovu.

Tak to slyším rád. A upřímně já na vaši třídu také vzpomínám v dobrém, i když ne vždy – metaforicky řečeno – svítilo slunce. Zajímalo by mě, jak jsi už za středoškolských studií zvládal tréninky, učení a osobní život?

Jak už jsem řekl, občas to bylo těžší, když jsem odešel do školy v 7 ráno a v 7 večer se vracel po tréninku, tak se mi vlastně učit vůbec nechtělo. Nějakým způsobem jsem se ale snažil vždy přinutit, a když mi to nešlo do hlavy večer při tréninku, tak jsem si ráno přivstal, abych to dohnal. Co se týče matematiky a češtiny, to člověk dokázal pochopit v hodině, ale ty odborné předměty se musel prostě naučit. Myslím si, že ani pro učitele to není jednoduché, když jim třeba student často chybí v hodinách kvůli tréninku. Na druhou stranu i za to musím škole hodně poděkovat, která pro to měla pochopení a umožnila mi to. A nakonec i já teď můžu tvrdit, že když se chce, tak se tréninky a škola zvládnout dají tak, aby nakonec byl člověk připraven úspěšně projít maturitou a věnovat se fotbalu i v budoucnu.

Asi bychom měli zmínit, že mezi naší školou a SFC existuje dohoda o uvolňování perspektivních hráčů klubu – našich žáků – na zápasy, a dokonce i dopolední tréninky. Štěpáne, a ty jsi šel po maturitě někam studovat, nebo už jsi měl nabídku na angažmá v opavském SFC?

Po maturitě jsem se dostal na Vysokou školu báňskou, kam jsem ale nakonec nenastoupil, rozhodl jsem se totiž věnovat studiu angličtiny na jazykové škole Hello v Opavě. Studium trvá vlastně rok, první pololetí se mi dařilo docházet do školy i na tréninky zároveň, jelikož jsem hrál v „B“ mužstvu. Druhý půlrok to bylo těžší, jelikož jsem dostal smlouvu v ligovém „A“ mužstvu a zabydlel se v kádru.

Takže se ti splnil klukovský sen. Myslím, že nejsi jediný, kdo snil o kariéře prvoligového fotbalisty (i když občas hraješ i za „B“, já své žáky – fotbalisty – poctivě sleduji).

Jednoznačně ano, mým snem to bylo už odmala. Nutno ale dodat, že jsem byl realista. Ten svůj sen jsem vždy měl, dělal jsem proto maximum, ale nějakým způsobem jsem se na to neupínal. Věděl jsem, že je potřeba zvládnout střední školu. Takhle jsme to měli nastaveno i doma: Hrej fotbal, dělej maximum, abys byl úspěšný, ale vzdělání je základ. Fotbalová kariéra je totiž krátká a jednou se maturita může hodit.

Štěpáne, jak se fotbalistům trénuje a připravuje v této koronavirové době?

Není to jednoduché, máme přísný režim, navíc se snažíme vyhýbat místům, kde je hodně lidí a hodně dbáme na hygienu. Teď k tomu všemu ještě nemůžeme hrát zápasy, opravdu to není jednoduché. Doufáme v to, že aspoň ty zápasy budou povoleny, i když víme, že to bude bez diváků, kteří nám budou hodně chybět. Upřímně musím říct, že nejdůležitější je zdraví nás všech, a tak i proto je mým velkým přáním, aby tato koronavirová doba už skončila.

Tak to si přeji taky, snad se situace konečně obrátí k lepšímu. Štěpáne, podívejme se spolu ještě na tvé plány do budoucna. Předpokládám, že fotbal hrát chceš a že Opava je tvou srdeční záležitostí. Povídá se, že jsi odmítl lukrativní nabídku a chtěl jsi zůstat v Opavě. Kariéra fotbalisty, jak jsi sám řekl, však příliš dlouhá není, i když někteří hráči Opavy dokazují, že mají i kolem čtyřicítky skvělou kondici. Nepřemýšlíš třeba o studiu na vysoké škole?

Ano, fotbal bych chtěl i nadále hrát, doufejme v to, že se mi budou vyhýbat zranění, protože to je základ. Nabídka nějaká byla, ale já jsem se rozhodl zůstat tady v Opavě. Je zde výborná parta a podmínky pro to být lepším hráčem. Kariéra fotbalisty není příliš dlouhá, to je pravda, ale když bude mít člověk velkou vůli a štěstí, že se vyhne větším zraněním, tak si může kariéru hezky prodloužit. Velkým příkladem je pro mě můj spoluhráč Pavel Zavadil, u kterého je až obdivuhodné, že i v jeho fotbalově vysokém věku dokáže být stále konkurenceschopný a prospěšný pro tým. O vysoké škole přemýšlím a určitě nevylučuji, že se pokusím vysokou školu v budoucnu studovat.

Zase jsme se od fotbalu dostali ke studiu. Naše škola od příštího školního roku otevírá nový obor Marketing a logistika, takže vedle oboru Provoz a ekonomika dopravy to bude další logistický obor. Kompletní logistika, k tomu marketing, finančnictví, přeprava zásilek, ale třeba také předměty jako obchodní psychologie a komunikace, praxe a fiktivní (cvičná) firma. Co na to říkáš?

Za mě je to výborná příležitost pro deváťáky, kteří mají o takovouto oblast zájem. Logistiku určitě doporučuji.

Víš, že syn jednoho tvého spoluhráče studuje stejný obor, jako jsi studoval ty?

To nevím. Kdo to je?

Víš co, to jméno ti řeknu, ale v tomto článku je neprozradíme. Necháme naše čtenáře tipovat, a své tipy nám mohou napsat do komentářů na FB, na konci října pak řekneme, o koho se jedná (jeho svolení máme).

Dobrá, fakt jsem zvědavý.

Štěpáne, na návštěvě naší školy jsi byl jen na skok po tréninku kvůli našemu rozhovoru pro školní web. Jak se ti líbí rekonstrukce školy a vstupního areálu?

Zanechalo to ve mně velmi pozitivní dojem a velice se mně líbí. I ty lavičky před vstupem do školy jsou dobrý nápad.

To mě těší. Štěpáne, dovol, abych Tebe a třeba i některé Tvé spoluhráče pozval k nám do školy v době, kdy se zlepší epidemiologická situace a bude to možné. Přeji Ti mnoho osobních, ale také sportovních úspěchů a mnoho zdraví Tobě i Tvým blízkým a kolegům z týmu.

Děkuji za pozvání, velice rád přijdu.

Já děkuji za přijetí pozvání a za rozhovor.

Gabriel Juchelka